Zlín byl řemeslnicko-cechovním střediskem okolního valašského osídlení i sídlem panství, které vystřídalo řadu majitelů – k těm známějším patří Šternberkové, Tetourové, Rottalové a později Serényiové a Brettonové.

Z historického hlediska je poměrně mladý a nový. Město má jen pár domů starších sta let a jedinou hmotnou spojkou s dávnou minulostí je budova zámku se zdmi starými 500 let. Zámek je čtyřkřídlý s vnitřním nádvořím uprostřed sadu Svobody v centru Zlína a tato původně gotická tvrz byla ve druhé polovině 16. století přestavěna do renesanční podoby. Posledním soukromým vlastníkem zlínského zámku se stal brněnský továrník Leopold Haupt.

Nejvíce se ovšem do povědomí všech vrývá Baťovská éra, která určuje charakteristiku Zlína v architektuře – Baťovské domky jsou toho jasným důkazem. Začátkem 90. let 19. století zde dostali sourozenci Tomáš, Antonín a Anna Baťovi povolení (živnost) na výrobu obuvi. Tomáš Baťa pozval do Zlína mnoho renomovaných architektů (například Le Corbusiera), a tak se město změnilo v aglomeraci plnou funkcionalistické architektury. Nejproslulejší stavbou z té doby je 77,5 m vysoký mrakodrap „Jednadvacítka“ – tehdejší sídlo ředitelství firmy Baťa. Šestnáctipatrový železobetonový skelet byl postavený za 160 dní, budova měla centrální klimatizaci s ovládáním v jednotlivých kancelářích a je známá hlavně „pojízdnou“ ředitelskou kanceláří v jednom z výtahů s telefonem a tekoucí vodou. Vzhledem k výšce stavby se jednalo o druhou nejvyšší moderní budovu Evropy.

Mezi další významné stavby ve městě patří Památník Tomáše Bati od architekta Františka Lydie Gahury, který byl otevřen rok po smrti Tomáše Bati (1933) a je považován za vrcholné dílo zlínské architektury.

V Univerzitním centru s multimediální knihovnou sídlí rektorát Univerzity Tomáše Bati, sousední Kongresové centrum slouží především jako nové sídlo pro zlínskou Filharmonii Bohuslava Martinů.

Kdo má rád kuriozity, tomu se bude líbit Obuvnické muzeum; k vidění jsou zde např. miniaturní střevíčky z feudální Číny, kolekce atamanských bot i opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů.

Famózní a jedinečný zážitek nabízí Baťův kanál neboli Průplav Otrokovice-Rohatec. Je to historická vodní cesta vybudovaná v letech 1934–1938 v délce 52 km, která spojovala Otrokovice se Sudoměřicemi. V dnešní době je téměř celá opravena, zprovozněno 13 plavebních komor a umožněna jak pravidelná, tak i turistická vodní doprava.

Nicméně ve městě není problém třeba vstoupit do světa filmu a fantazie! Čtyři patra plná animace, zábavy, filmové historie a kreativity v místě, kde tvořila Hermína Týrlová a Karel Zeman se nachází v zrekonstruované budově v areálu zlínských filmových ateliérů.

Pro milovníky zeleně byla vytvořena i přírodní zahradu, která dostala svou podobu díky podpoře z dotace Národního programu Životní prostředí. Úpravou vznikla hrací a vzdělávací část. V hrací části bylo vybudováno například blátiště, kameniště a dřevěný xylofon. Ve vzdělávací části vzniklo jezírko, smyslová zahrada a krmítko pro ptáky s pozorovatelnou. Ve svahu pod jurtou byly vysázeny kapradiny a medvědí česnek a do svahu byly zakomponovány staré kmeny.

Dalším oblíbeným výletním cílem je Zoo Zlín-Lešná, členěná podle jednotlivých kontinentů; během jediného dne tak procestujete Afriku, Asii, Austrálii i Ameriku.

V roce 1952 byly ve Zlíně dokonce postaveny a zprovozněny na místě bývalé cihelny firmy Baťa Městské lázně. Nabízejí svým návštěvníkům velký 50ti-metrový bazén, dále střední bazén 25 metrů dlouhý i dětský bazén, parní kabiny, finskou saunu, vodoléčbu, aqua-aerobik, posilovnu nebo možnost masáže.

V rámci páteřní trasy Zlín – Otrokovice vznikl v roce 2014 téměř tři kilometry dlouhý úsek vedený po levém břehu řeky Dřevnice. Asfaltová stezka pro pěší a cyklisty vede po hrázi, využívat ji mohou jak cykloturisté, tak i pravidelně dojíždějící na kole.